Dřevo centrum - komplexní informace o dřevě a jeho použití.

Charakteristiky dřevin, složení, vlastnosti a vady. Zpracování dřeva, povrchové úpravy, spojování. Dřevěné polotovary.

 

Funkční vlastnosti dřeva

Úvod · Funkční vlastnosti dřeva

Technologické vlastnosti dřeva

Obrobitelnost

Je souborné označení pro vlastnosti, které umožňují řezání, dlabání, broušení, hoblování, pilování, škrábání atd. Snazší obrábění je obrábění ve směru vláken, jakýkoli odklon vyvolává obtíže. Platí to především o obrábění sukovitého dřeva nebo dřeva se zvlněnými nebo jinak deformovanými vlákny.

Vliv na obrobitelnost dřeva má také jeho vlhkost. Vlhké dřevo se obtížně řeže, hobluje a piluje, přestože klade menší řezný odpor.

Obrobitelnost dřeva ovlivňuje také jeho zdravotní stav. Dřevo poškozené houbami bývá sice měkčí, a přesto se nedá obrábět s požadovanou čistotou.

Štípatelnost

Je to schopnost dřeva dělit se na části ve směru vláken. Nejsnadněji se štípá dřevo s pravidelnou stavbou a vniká-li nástroj do čelného dřeva v radiálním směru (ve směru dřeňových paprsků). Dobře štípatelný je smrk, jedle, borovice, buk, dub, lípa, ořešák. Špatně se štípe habr, bříza, akát, jilm, švestka, třešeň.

Dřevo štípáme hlavně tehdy, je-li třeba získat výřez kmene s vlákny probíhajícími důsledně ve směru podélné osy obráběného kusu. Souběžný průběh vláken s osou výřezu nelze zajistit řezáním.

Ohýbatelnost (plastičnost)

Je založena na schopnosti dřeva poměrně lehce se deformovat při působení ohybového momentu. Mírou ohýbatelnosti je velikost poloměru oblouku, do kterého je ještě možné dané těleso ohnout bez porušení. Ohýbatelnost se zvyšuje plastifikací dřeva - pařením nebo vařením dřeva.

Rozlišujeme ohýbatelnost – plastičnost dřeva v tahu, tlaku, ohybu apod. Technologicky je nejdůležitější plastičnost v ohybu, využívaná průmyslově při výrobě ohýbaného sedacího nábytku. Plastičnost je závislá především na obsahu vlhkosti a teplotě dřeva. Dřevo vlhčí a teplejší je také ohebnější. Nově nabytý tvar si dřevo uchová po opětném vysušení a ochlazení, kdy znovu získá původní tuhost. Plasticitu lze zvýšit také působením alkalických látek, např. ponořením dřeva do amoniakové vody. Je to však proces dlouhodobý, proto se takto plastifikují jen tenké dýhy. Na rozdíl od úpravy vodou nebo teplem zůstává dřevo již trvale plastické a může se ohýbat např. jako plech.

Dřevo listnatých dřevin se ohýbá lépe než u dřevin jehličnatých. Dobře se ohýbá např. dřevo dubové, jasanové, bukové a březové. Ohýbatelnost pozitivně ovlivňují dlouhá vlákna s minimálním odklonem od podélné osy, rovnoměrná stavba letokruhů a vlhkost dřeva.

Způsobilost spojování

Dřevo se spojuje čepy, ozuby, svlaky, péry apod., anebo kovovými spojovacími prostředky (hřebíky, vruty). Spoje lze provádět přímo, anebo zajišťovat lepidly.

Také při spojování dřeva záleží na směru jeho vláken. Spoje na čepy, ozuby, kolíčky lze provádět jen ve dřevě čelném (koncovém), v němž naopak hřebíky a vruty drží velmi málo.

Způsobilost úspěšného dokončení povrchu

Rostlé dřevo se při úpravě povrchu chová různě. U některých druhů snadno dosáhneme hladkého, rovného povrchu, jiné při sebevětší snaze vykazují povrch málo hladký a chlupatý. Nejvíce ovlivňuje tuto vlastnost hustota dřeva a průběh vláken. Dřevo hustší, stejnoměrnější struktury a s rovně uloženými vlákny vytváří ušlechtilejší plochu, která se také snadněji dokončuje a leští.

Trvanlivost dřeva

Trvanlivost dřeva závisí na obsahu ochranných látek a na podmínkách, v nichž je dřevěný výrobek používán. Rozeznáváme ochranné látky přirozené a umělé. Z přirozených jsou to hlavně třísloviny (ve dřevě dubu a kaštanu), pryskyřice (borovice, smrk, modřín) a silice či alkaloidy. Přirozené ochranné látky jsou uloženy většinou v jádru (proto je trvanlivější než běl) a zbarvují dřevo temněji. Trvanlivost dřeva naopak snižují látky zásobní, např. škrob, cukry a bílkoviny, které jsou vyhledávané škůdci dřeva. Zásobní látky se nacházejí převážně v běli.

Pokud jde o podmínky použití dřeva, škodí tomuto materiálu nejvíce kolísavá vlhkost. Dřevo uložené trvale pod vodou nebo trvale v suchu je velmi trvanlivé, o tom svědčí archeologické nálezy. Například jilmové vodovody ze starého Říma jsou ještě dnes odkrývány zcela zdravé. Naproti tomu nechráněné bukové pražce shnijí na železničních tratích za 2 až 3 roky, pražce borové za 5 až 8 roků.

Vztah dřeva k vodě

Voda ve dřevě

Dřevo živého stromu obsahuje značné množství vody. Z vody se fotosyntetickou reakcí vytvoří dřevní hmota, voda je také transpirační prostředek a umožňuje přepravu živin z kořene do listů.

Voda se však nachází i ve dřevě zpracovaném. Je to způsobeno hydroskopicitou (navlhavostí) dřeva, tj. schopností pohlcovat ze vzduchu vodní páry. Vlhkost dřeva není konstantní, kolísá podle vlhkosti okolí (např. v listopadu je vyšší než v červenci).

Vlhkost ovlivňuje všechny vlastnosti dřeva. Vlhčí dřevo je těžší (kromě některých velmi těžkých exotických dřevin), ale také méně pevné, pružné a tvrdé. Se změnou obsahu vody mění dřevo tepelné, elektrické, akustické i optické vlastnosti. Vlhkost ovlivňuje i opracovatelnost a trvanlivost. Nejdůležitější je však její vliv na rozměry dřeva.

Vlhkost dřeva v % - štepiny

Dřevina Počet měsíců po těžbě
6121824
Habr24,0820,1818,7717,94
Buk23,2419,3417,4017,74
Dub29,6323,7520,7419,16
Bříza23,2818,1015,9817,17
Jedle28,5616,6514,7817,22
Smrk29,3128,5415,8117,76

Vlhkost dřeva v % - kuláče

Dřevina Počet měsíců po těžbě
6121824
Habr31,3825,8922,3319,30
Buk33,4824,0019,1820,32
Dub31,2026,9024,5521,09
Bříza37,3428,9924,1221,78
Jedle28,2917,4115,0918,66
Smrk35,317,5915,7217,39

 

Sesychání a bobtnání dřeva

Po odstranění vody z dřevních kapilár (cév) zůstává voda ještě ve stěnách buněk. Její množství závisí na hydroskopické rovnováze dřeva. Je-li tedy vzduch schopen přijímat vodní páry (není toho schopen jen za deště nebo před deštěm), uniká také voda vázaná v buněčných stěnách dřeva. Úbytek vázané vody způsobuje zmenšování rozměrů – sesychání dřeva. Avšak vysušené dřevo přijímá vázanou vodu až do nasycení vláken a to má za následek, že zvětšuje rozměry – bobtná.

Sesychání a bobtnání by tolik nevadilo, kdyby bylo ve všech základních směrech stejnoměrné.

Podélné sesychání zdravého dřeva je nepatrné a v praxi se s ním nepočítá. Největší je sesychání v tangenciálním směru (je asi 2x až 2,5x větší než radiální) a působí také největší obtíže při zpracování i využití. Nerovnoměrným sesycháním nebo bobtnáním vzniká ve dřevě velké napětí a dřevo se bortí a praská. Tím, že dřevo více sesychá tangenciálně, je např. prkno vyříznuté mimostředně po vysušení v krajích tenčí než ve středu a žlábkovitě se prohne, jakoby se chtěly letokruhy narovnat; podobně se změní i průřez hranolu nebo válce.

Borcení a trhliny mohou vzniknout i vinou nesprávného uložení a vysoušení, jak jsem již uvedli. Platí to především o dřevu částečně opracovaném. Proto je správné uložení a vysušení dřeva základní podmínkou jeho úspěšného zpracování.

<< První < Předchozí [1 / 2] Následující > Poslední >>

Vyhledávání

 

Kategorie

Související články

Doporučujeme: Dovolená trochu jinak, Cirkus trochu jinak, Léčivé bylinky - zdraví z přírody

Ukázkový web vytvořil: Exaltor - grafika, webdesign, reklama
Sponzorujeme:
Freediving a potápění

Login