Úvod · Povrchové úpravy a opravy dřeva
Dřevo se zvedne do původní polohy, nejsou-li vlákna příliš poškozena, navlhčením teplou vodou. Hlubší poškození se „vytáhne“ tak, že se na ně přiloží mokrý hadr a přejíždí se horkou žehličkou. Kov nesmí přijít do styku se dřevem, aby se nezabarvilo. Pára vyvolá rychlé bobtnání stlačených vláken. Před dalším opracováním musí navlhčená místa dobře vyschnout.
Suky mají průběh vláken kolmý k vláknům dřeva a podle toho se i chovají. Ztěžují obrábění, více sesychají a vypadávají. U výrobků z masivního dřeva je proto především třeba přesvědčit se, je-li suk s okolním dřevem pevně spojen, srostlý. Suk volný nebo vypadlý se musí vysadit dřevěným špalíkem, nejlépe zazátkovat. Suk se nejdříve vyvrtá speciálním vrtákem (Forstnerovým) a do díry se vsadí dřevěná zátka z příčného dřeva. Zátky mají být zhotoveny z téhož materiálu, aby měly stejnou strukturu, barvu a hustotu. Zakližují se tak, aby vlákna zátky měla shodný směr s vlákny opravovaného materiálu.
Menší vady, např. drobné trhliny, se mohou opravit tmelením. Používá se hlavně truhlářský tmel, který se připravuje z dřevního prachu (vzniklého broušením) a kostního klihu. Lze také použít tzv. tekuté dřevo (tj. směs dřevěného prachu a nitrolaku).
K opravě vadných míst mořeného dřeva, pokud bude pouze matované, se může použít vosk. Voskový tmel se připravuje tavením včelího vosku nebo parafínu, do něhož se přidá vhodný pigment. Ohřátým železem se vosk zatlačí do otvorů a povrch se náležitě urovná.
Leštěné plochy se opraví lakovým tmelem, který se připraví tak, že se rychleschnoucí lak (např. nitrocelulózový) nechá zhoustnout odpařením rozpouštědel.
Skvrny vznikají nejčastěji na dýhované ploše. Skvrny od truhlářského klihu se vymývají teplým mýdlovým roztokem, potom se plocha opláchne vlažnou vodou a osuší.
Skvrny po inkoustu nebo skvrny vzniklé stykem se železem (jsou rovněž černé) se odstraňují kyselinou šťavelovou nebo kyselinou siřičitou. Ošetřená místa se neutralizují amoniakovou nebo mýdlovou vodou.
Olejové skvrny čerstvé se rozpustí benzínem nebo chlorovanými uhlovodíky (např. trichlorethylenem). Obě látky lépe působí s přídavkem magnesia. Starý zaschlý olej se odstraňuje podobně jako pryskyřice. Skvrny od pryskyřičného lepidla nelze odstranit. S tím se musí počítat již při lepení, a proto se nanáší jen nezbytně nutné množství lepidla. Aby lepidlo neprosáklo dýhou, zahušťuje se moukou.
Pryskyřice znesnadňuje moření a pryskyřičná hnízda (zásmolky) časem narušují ochranný nátěrový film; pryskyřice z nich vytéká a vzhledově poškozuje povrch výrobku. Proto se pryskyřice z dřeva borovice nebo modřínu odstraňuje rozpouštěním anebo zmýdelněním. Jako rozpouštědlo se používá aceton, alkohol, butylacetát aj. Vymývání pryskyřice organickými rozpouštědly je dražší a některá rozpouštědla jsou zdravotně závadná. Zmýdelňováním se nazývá působení alkalických látek na organické kyseliny. Vzniklé estery jsou rozpustné ve vodě a lze je vymýt vodou. K tomu účelu se využívá hlavně louh sodný, uhličitan sodný (soda), amoniak.
Vymývání nesmí trvat dlouho, a proto se urychluje kartáčováním. Rozpuštěná nebo zmýdelněná pryskyřice se musí nakonec teplou vodou dobře spláchnout, aby na ploše nezaschla. Použije-li se louh, musí se dřevo oplachovat zvlášť důkladně a zbytky zmýdelňovacích látek neutralizovat zředěnou kyselinou octovou.
Ukázkový web vytvořil:
Exaltor -
grafika,
webdesign,
reklama
Sponzorujeme:
Freediving a potápění
Login
