Glutinová lepidla patří mezi nejstarší lepidla, obvykle se nazývají kostní nebo kožní klih.
Slouží svému účelu celá staletí a ještě dnes jsou oblíbená zvláště v uměleckém truhlářství a při výrobě hudebních nástrojů.
Glutinová lepidla vykazují velmi dobrou lepivost, jsou pružná, světlé barvy, zdravotně nezávadná, jednosložková. Dodávají se ve formě tabulek, častěji granulovaná. Rozpouštějí se v teplé vodě ohřáté na 60 až 80 °C, vařením se silně poškozují. Rozpouštění trvá 2 – 3 hodiny. Aby se lepidlo nepřipalovalo na dně nádoby, rozpouští se ve dvojité nádobě (klihovaru); do vnitřní části klihovaru se vloží granulované lepidlo spolu s vodou v poměru 1 hmotnostní díl lepidla a 2 hmotnostní díly vody. Vnější nádoba obsahuje pouze vodu, která působí jako termostat a zabraňuje připalování klihu.
Lepicí glutinový roztok se nanáší zásadně teplý 40 až 50 °C, při nižší teplotě rosolovatí, špatně se roztírá a má nedostatečnou smáčivost (říká se, že klih mrzne). Také lepené dřevo nesmí mít teplotu nižší než 20 °C a rovněž tak pracovní prostředí.
Až na výjimky je nutné styčné plochy potřené lepidlem k sobě přitlačit tlakem asi 0,3 MPa (3 kp/cm2). Lisovací doba činí 2 až 4 hodiny. Slepený spoj, při němž bylo použito živočišných klihů, není odolný vůči vodě, zvýšené teplotě ani mikroorganizmům. Většinou se však tento nedostatek nepociťuje, lepená spára je totiž obalena dřevem, které brání působení nepříznivým vnějším vlivům. Nedostatky glutinových lepidel lze ve značné míře omezit aplikací formalínu (vodního roztoku formaldehydu).
Formalín se v množství asi 10 % objemových může vmísit přímo do lepicího roztoku. Tím se však použitelnost lepidla nebezpečně zkrátí (podle teploty na 15 až 5 minut), a proto je lepší nanést formalín na jednu styčnou plochu a druhou opatřit lepicím roztokem.
Luby sedacího a stolového nábytku se spojují s nohou pomocí zadlabaných čepů nebo kolíčků.
Zadlabané čepy dávají všestranně spolehlivé vazby, kolíkové spoje vyžadují přesné provedení.
Při spojení noh s luby se často uplatňují vazby rozebíratelné. Umožňují lepší skladovatelnost a v určitých případech i spolehlivější držení. Příkladem, kdy je demontovatelný spoj kostry stolu nutný, je připojení kulatých noh s menším průměrem. Rozebíratelných spojů používaných při vazbě lubů s nohou je řada. V oblibě jsou zvláště ty, kdy noha je do lubu tvořícího pevný rám zašroubována.
Nejstarší a tradičně používané rohové spojení spárovek a laťovek je spoj na ozuby. Otevřenými ozuby se spojují zpravidla jen konstrukční části, zvenčí neviditelné, např. zásuvky. Vzhledově čistší, ale výrobně náročnější jsou ozuby polokryté (jednostranně kryté) a celokryté.
Rohové spojení desek lze také provést na péro a drážku, je však méně pevné. Nejvíce se uplatňuje spojení desek na válcové čepy – kolíčky. Je to spoj snadno proveditelný a použitelný i pro připojení vnitřních příček.
Připojení příček ke spárovce se dělá pomocí svlaku a rybiny.
Ukázkový web vytvořil:
Exaltor -
grafika,
webdesign,
reklama
Sponzorujeme:
Freediving a potápění
Kiteboarding, landkiting a snowkiting
Partneři: Tepelné čerpadlo, Stěhování Ostrava, Půjčky, úvěry, hypotéky, leasing, Dovolená a cestování, Čínská kuchařka, Spodní prádlo, Léčivé bylinky - zdraví z přírody
Login