Úvod · Funkční vlastnosti dřeva · Barva, lesk a textura dřeva
Nejsilnější optický vjem, a proto i vybarvení dřev je považováno za velmi důležitou vlastnost. U dřevin se až na výjimky vyskytují jen tzv. teplé odstíny, od žlutobílé až po fialově hnědou a černou. Vybarvení dřevin nebývá monotónní, ale víceméně pruhované a s různými barevnými záběhy. Dřevo bělové bývá světlejší, jádro tmavší. Dřeviny tropické mají výraznější vybarvení než dřeviny mírného pásma.
Rozdělení nejznámějších domácích dřevin podle barevného odstínu:
Barva dřeva není dostatečně stálá. Ovlivňuje ji ovzduší, zvláště ultrafialové paprsky slunečního spektra. Světlé dřeviny šedivějí a tmavnou, tmavé dostávají světlejší, nevýrazný odstín. Barva se však také mění, je-li dřevo napadeno škůdci, zvláště houbami.
Lesk dřeva je optickou vlastností, která se dá jen stěží nedokonale napodobit. Je to způsobeno nejednotným průběhem vláken, která odrážejí světelné paprsky tak, že někdy je dřevo pruhovaně lesklé (např. mahagon), jindy vidíme lesklé plošky (dřeňové paprsky); jsou dřeviny, u nichž se nepravidelně střídají plochy lesklé s plochami matnými. Většina měkkých listnáčů je zcela bez lesku.
Textura dřeva se říká celkovému optickému výrazu dřeva, jak je patrný na jednotlivých řezech. Je podmíněna především anatomickou stavbou (póry, letokruhy, dřeňovými paprsky), dále barvou, leskem a druhem řezu. Textura jehličnanů je jednodušší a je vytvořena především kresbou výrazných letokruhů. Listnaté dřeviny mají složitější anatomickou stavbu, výraznější barvu a rozdílný lesk v ploše. Na příčném řezu je textura nejvíce ovlivněna soustředěnými letokruhy. Radiální (podélný středový) řez má proti tangenciálnímu texturu pravidelnější a střízlivější.
Ukázkový web vytvořil:
Exaltor -
grafika,
webdesign,
reklama
Sponzorujeme:
Freediving a potápění
Login
