Úvod · Funkční vlastnosti dřeva · Technologické vlastnosti dřeva
Je souborné označení pro vlastnosti, které umožňují řezání, dlabání, broušení, hoblování, pilování, škrábání atd. Snazší obrábění je obrábění ve směru vláken, jakýkoli odklon vyvolává obtíže. Platí to především o obrábění sukovitého dřeva nebo dřeva se zvlněnými nebo jinak deformovanými vlákny.
Vliv na obrobitelnost dřeva má také jeho vlhkost. Vlhké dřevo se obtížně řeže, hobluje a piluje, přestože klade menší řezný odpor.
Obrobitelnost dřeva ovlivňuje také jeho zdravotní stav. Dřevo poškozené houbami bývá sice měkčí, a přesto se nedá obrábět s požadovanou čistotou.
Je to schopnost dřeva dělit se na části ve směru vláken. Nejsnadněji se štípá dřevo s pravidelnou stavbou a vniká-li nástroj do čelného dřeva v radiálním směru (ve směru dřeňových paprsků). Dobře štípatelný je smrk, jedle, borovice, buk, dub, lípa, ořešák. Špatně se štípe habr, bříza, akát, jilm, švestka, třešeň.
Dřevo štípáme hlavně tehdy, je-li třeba získat výřez kmene s vlákny probíhajícími důsledně ve směru podélné osy obráběného kusu. Souběžný průběh vláken s osou výřezu nelze zajistit řezáním.
Je založena na schopnosti dřeva poměrně lehce se deformovat při působení ohybového momentu. Mírou ohýbatelnosti je velikost poloměru oblouku, do kterého je ještě možné dané těleso ohnout bez porušení. Ohýbatelnost se zvyšuje plastifikací dřeva - pařením nebo vařením dřeva.
Rozlišujeme ohýbatelnost – plastičnost dřeva v tahu, tlaku, ohybu apod. Technologicky je nejdůležitější plastičnost v ohybu, využívaná průmyslově při výrobě ohýbaného sedacího nábytku. Plastičnost je závislá především na obsahu vlhkosti a teplotě dřeva. Dřevo vlhčí a teplejší je také ohebnější. Nově nabytý tvar si dřevo uchová po opětném vysušení a ochlazení, kdy znovu získá původní tuhost. Plasticitu lze zvýšit také působením alkalických látek, např. ponořením dřeva do amoniakové vody. Je to však proces dlouhodobý, proto se takto plastifikují jen tenké dýhy. Na rozdíl od úpravy vodou nebo teplem zůstává dřevo již trvale plastické a může se ohýbat např. jako plech.
Dřevo listnatých dřevin se ohýbá lépe než u dřevin jehličnatých. Dobře se ohýbá např. dřevo dubové, jasanové, bukové a březové. Ohýbatelnost pozitivně ovlivňují dlouhá vlákna s minimálním odklonem od podélné osy, rovnoměrná stavba letokruhů a vlhkost dřeva.
Dřevo se spojuje čepy, ozuby, svlaky, péry apod., anebo kovovými spojovacími prostředky (hřebíky, vruty). Spoje lze provádět přímo, anebo zajišťovat lepidly.
Také při spojování dřeva záleží na směru jeho vláken. Spoje na čepy, ozuby, kolíčky lze provádět jen ve dřevě čelném (koncovém), v němž naopak hřebíky a vruty drží velmi málo.
Rostlé dřevo se při úpravě povrchu chová různě. U některých druhů snadno dosáhneme hladkého, rovného povrchu, jiné při sebevětší snaze vykazují povrch málo hladký a chlupatý. Nejvíce ovlivňuje tuto vlastnost hustota dřeva a průběh vláken. Dřevo hustší, stejnoměrnější struktury a s rovně uloženými vlákny vytváří ušlechtilejší plochu, která se také snadněji dokončuje a leští.
Ukázkový web vytvořil:
Exaltor -
grafika,
webdesign,
reklama
Sponzorujeme:
Freediving a potápění
Login
